Pravdy a nepravdy o vydře

Vydra je konfliktní druh – je to predátor, který mimo jiné konzumuje komerční druhy ryb, a tím se dostává do konfliktu s rybáři a rybníkáři. Chybějící ryby, šupiny či krev na břehu pak pochopitelně vyvolávají emoce. A emoce jsou vstupní branou pro přijímání různých nepravd v neprospěch původce. Náš tým se zabývá výzkumem vydry říční již přes 20 let a před námi byli jiní, máme nastudovány zahraniční studie, a tak dovolte uvést na pravou míru celou řadu nepravd, které se šíří ať už úmyslně či jen z neznalosti (která je i pochopitelná – je to druh skrytě žijící, kdo se mu nevěnuje intenzivně, může mít zkreslené představy).

Vydra vymizela na 100, 200 let

Vydra u nás nevymizela nikdy. Jde o náš původní druh, přirozeně se vyskytovala na celém našem území. Byla lovena pro maso (postní jídlo) a kožich. Později až s nárůstem rybničního hospodaření začala být považována za škodnou a začala být lovena i z tohoto důvodu. V 19. století se výrazně zintenzivnilo hospodaření na rybnících a lze tedy předpokládat, že i počty vyder s vyšší nabídkou potravy vzrůstaly. V průběhu 20. století začalo vyder postupně ubývat, i když nejsou přesně zdokumentovány příčiny a jejich vliv. Určitě mezi ně patřil lov, regulace toků a znečištění. V období od 70. do 90. let u nás bylo vyder nejméně, ale nevymizely úplně. Výskyt je v těchto letech uváděn z 29 % území, což je skoro jeho 1/3 (Baruš a Zejda 1971, Toman 1992). Vydry nikdy nevymizely z velké části jižních Čech, zůstaly na velkém území Českomoravské vysočiny, ve Šluknovském výběžku a v Beskydech.

Baruš V. a Zejda J. (1981): The European otter (Lutra lutra) in the Czech socialist Republic. Acta Scientiarum Naturalium Academiae Scientiarum Bohemoslovacae 74 (12): 1 - 41.

Toman (1992): První výsledky „Akce vydra“. Bulletin Vydra 3: 3 - 8.

Současný stav je výsledek úspěšné repatriace

Vydry říční se navrátily na většinu území České republiky, přesněji do 98% mapovacích kvadrátů (Poledník a kol 2017). Nejedná se ale o příklad úspěšné repatriace (=vysazování jedinců tam, kde druh vymizel), protože k obnově populace vydry došlo samovolně, jejím opětovným rozšířením z míst, kde u nás přežila. Repatriační projekt proběhl jen lokálně v oblasti Jeseníků, kde bylo koncem 90. let v průběhu šesti let vypuštěno 29 jedinců ( Hlaváč 1995, Hlaváč et al. 1998, Šusta a Toman 2001, Toman et al. 2003). Nepravidelně také probíhalo a probíhá navrácení vyléčených jedinců nalezených v přírodě, většinou se jedná o dochování opuštěných mláďat/vyléčení zraněných zvířat, která byla nalezena ve volné přírodě. To samozřejmě nelze považovat za „vysazování vyder“, jedná se o činnost, kterou zajišťují záchranné stanice pro handicapované živočichy a ty jsou v podstatě povinny toto pro veškeré druhy volně žijících zvířat zajistit. Navíc je takto „rehabilitováno“ řádově jen několik jedinců ročně (viz tabulka níže). Je zřejmé (a potvrdil to i matematický model), že množství jedinců vypuštěných do přírody v rámci zmíněné repatriace mělo minimální vliv na vývoj celé populace. Úspěch obnovy vydří populace je založen na celkovém zlepšení podmínek životního prostředí - čistoty vod, na což vydry zareagovaly a postupně se samovolně rozšiřovaly z oblastí, odkud nikdy nevymizely (z Beskyd, z Labských pískovců a přilehlého Polska a hlavní směr byl z jižních Čech a Českomoravské vrchoviny, později také ze Saska). V žádném případě se tedy nedá mluvit o tom, že se jedná o úspěšný příklad plošné reintrodukce. Vydry u nás nejsou a nebyly plošně vysazovány. Navíc v rámci Programu péče pro vydru říční (který běží od roku 2009) je jednoznačně řešen i problém chovu a odchovu jedinců v zajetí a AOPK ČR se již deset let snaží koordinovat zařízení, kde jsou vydry odchovávány, např. zamezením držení párů v zajetí, aby se zde nerodila mláďata, umisťováním nalezených zraněných jedinců či osiřelých mláďat do zoologických zahrad či předáním do zahraničí, kde probíhají reintrodukční programy (např. do Holandska).

Statistika ze sítě záchranných stanic za období realizace PP (zdroj AOPK ČR)

Hlaváč V. (1995): Příprava reintrodukčního projektu v oblasti Jeseníků. Bulletin Vydra, 5: 2-3.

Hlaváč V., Toman A. a Bodešínský M. (1998): Experimentální reintrodukce vydry v Jeseníkách. Bulletin Vydra, 8: 37-39.

Šusta F. a Toman A. (2001): Současný stav reintrodukované populace vydry říční (Lutra lutra) v Jeseníkách. Bulletin Vydra, 11: 45-48.

Vydry se stále nekontrolovatelně šíří a je jich stále více

Nejnižší stavy vyder byly zaznamenány v období od 70. do 80. let, kdy jsou vydry uváděny z 29 % území republiky. V návaznosti na zlepšení životního prostředí se poté vydry začaly samovolně šířit a okolo roku 2000 byly potvrzeny ze 43 %, v roce 2006 již ze 75 % a při posledním mapování v roce 2016 z 98 % území (Kučerová a kol. 2001, Poledník a kol 2006, Poledník a kol. 2011, Poledník a kol. 2017). Že jde o raketový nástup? Pokud se na to podíváte do hloubky, tak je zjevné, že tomu tak není. Vydry se totiž navracely skoro 30 let, od počátku 90. let a teprve teď jsou skoro na celém území. V době růstu byla rychlost vyjádřená mírou populačního růstu lambda přibližně 1,05. Co to znamená? Ač to zní velice vědecky, je to hrozně jednoduché. Vynásobte počet vyder v jednom roce tímto číslem a dostanete počet vyder v dalším roce, tedy např. někdy okolo roku 1995 u nás mohlo být již okolo 1000 vyder, a z lambdy plyne, že v roce 1996 jich bylo 1050. V současnosti se již růst zastavuje (postupně klesá lambda). Jak už je psáno výše, v oblastech, kde se vyskytují již dlouhodobě, vyder nepřibývá. Jakmile se populace lokálně zvýší až na kapacitu prostředí, růst hustot se zastaví. Potvrzují to údaje z opakovaného sčítání vyder na sněhu ve vybraných oblastech. Při naplnění teritorií jsou přivandrovalci vyhnáni a samice mají méně mláďat.

Pokud ale k výše uvedenému ještě vezmeme v úvahu měnící se životní prostředí v současnosti (sucho, nové látky znečišťující vody jako jsou hormony, antikoncepce atd., neustále vzrůstající doprava), nejpravděpodobnější scénář je, že vyder naopak začne ubývat! Pokud se podíváme na rozdíl ve výskytu mezi lety 2011 a 2016, jsou oblasti, kde se vydry stále ještě šířily (severní Čechy, jižní Morava), ale naopak už byl i v jedné oblasti zaznamenán souvislý pokles, a to ve východních Čechách, kde tento pokles koresponduje se suchem.

Kolik je u nás vyder

Spočítat vydry je velice komplikované. Vydra je noční zvíře, samotář, který se každou noc přemístí o několik kilometrů, a to i v rybníkářských krajích, kde by mohla kvůli potravě líně pobývat u jednoho rybníka. Vydra je teritoriální, a tak si svůj velký okrsek neustále kontroluje, a to jak samci, tak samice.

Ministerstvo zemědělství uvádí počet vyder v rámci tzv. myslivecké statistiky, konkrétně za rok 2016 počet 8256 jedinců (i s mláďaty). Jedná se o souhrnný údaj z výkazů jednotlivých uživatelů honiteb. Nicméně metodika sběru dat není nijak upravena a u druhů s většími prostorovými nároky (což se týká i vydry) není zajištěna koordinace údajů mezi jednotlivými honitbami, což v praxi může vést k tomu, že stejný jedinec vydry může být započítán několikrát po sobě, v každé honitbě zvlášť. Navíc, přičemž nechceme nikoho urážet a snižovat myslivecké statistiky u jiných druhů zvěře, spočítat vydry je opravdu těžké – nerozeznáte jedince a každý den je každé zvíře někde jinde, tedy ač neznáme způsob počítání, je určitě k diskusi přesnost mysliveckých statistik v případě vydry říční.

Kromě mysliveckých statistik existuje také výpočet provedený naším týmem, který je založen na pravidelném celoplošném sledování výskytu vydry říční v ČR (v pětiletých intervalech) a údajů o množství vyder v různých oblastech – sčítání na čerstvém sněhu na plochách o velikosti cca 100-200 km2. Nejde o přesné číslo (to v praxi zjistit nelze!), ale jedná se o matematický výpočet, podložený daty z desítek intenzivních stopování na čerstvém sněhu (kromě genetiky jediná metoda, kterou je možné odlišit jedince, a to pomocí kompletních stopních drah), přičemž všechny detailní výsledky byly publikovány a každý si může výpočet ověřit. Dle tohoto výpočtu je v současnosti v České republice přibližně 3 700 dospělých vyder (což odpovídá 4800 všech jedinců počítáno i s mláďaty). Maximální kapacita prostředí v ČR je zhruba 4400 dospělých jedinců (5 700 i s mláďaty). Vydry jsou vnitrodruhově regulovány a při dosažení hustot odpovídajících kapacitě v daném prostředí se jejich počty samovolně udrží na této hranici.

Vydra je přemnožená, protože zde není přirozený predátor

Vydra je vrcholový predátor a je tedy vnitrodruhově regulována množstvím své potravy. Vydra je teritoriální, každé zvíře si obhajuje svůj okrsek, je agresivní vůči dalším jedincům stejného pohlaví. Když v určité oblasti přibývá jedinců, interakcí je více, obhajoba teritoria je náročnější a to se pak negativně projevuje na počtu nově narozených mláďat.

Opakované až dlouhodobé sledování hustot pomocí stopování na sněhu tyto teoretické předpoklady naprosto jednoznačně potvrzuje. V oblastech, kde se vydry vyskytují dlouhodobě se po období návratu hustoty zastaví na množství, které odpovídá nabídce prostředí, počty vyder dále nerostou a dlouhodobě oscilují kolem hranice určené kapacitou prostředí.

Z našeho území zatím nemáme dostatek dat, která by potvrdila, jakým způsobem k této regulaci dochází. Studie z Finska uvádí vztah mezi hustotou populace a počtem mláďat v jednom vrhu (čím více vyder zaznamenali v určité oblasti, tím menší vrh samice měly).

Přirozený predátor vydry? Vydra je ta, kdo je na vrcholu potravního řetězce našich vodních ekosystémů. Absence či výskyt vlka a medvěda nemá vliv na počty vyder. Vlk a medvěd by nejspíš mohli výjimečně ulovit vydru mimo vodu, ale jak často se potkají, když se pohybují v jiném prostředí?